Rodinné focení s malými dětmi? Není se čeho obávat!
Jak to u mě chodí na rodinném focení?
Po domluvení termínu, času, místa a mých tipů, co si vzít na sebe (o tom napíšu zase třeba příště 🙂 ) se sejdeme na smluveném místě a jde se na to.

Focení se snažím pojmout spíše formou procházky, pokecu a blbnutí. Od začátku se zaměřuji více spíše na komunikaci s prcky. Omlouvám se dospělákům :D.
Ale získat si dítě, je pro uvolněné nestydlivé focení, plné úsměvů, dost klíčové.
Najdeme vhodné místečko a vrhneme se na to.

Důležité je se nebát, uvolnit se a blbnout s dětmi, jak jste zvyklí.
Jste stydlíni? A znáte rčení „Tanči, jako když se nikdo nedívá”? Tak přesně takhle blbněte! Jako doma na gauči, jako na rodinném výletě, jako bych s vámi vůbec nebyla, nikdo další se nedíval.
Čím více spontánní budete a čím méně budete řešit, co dělat a jak u toho vypadáte, tím hezčí, uvolněnější a přirozenější momentky vytvoříme :).
Emoce, kouzelné okamžiky. To je to, co chceme. 🙂
Ze začátku vám dám pár tipů, co dělat, případně v průběhu celého focení trošku radím, dávám tipy a mentoruji, ale více se snažím do focení nezasahovat.

Co tedy můžete na focení s dětmi dělat? Tak třeba skákat, běhat, dělat letadýlka, houpat děti na rukou, tancovat, polechtat se,… a hlavně se pořádně mazlit.
Nemám ráda strnulé pózování. Z toho totiž žádné emoce nekápnou… 🙂
Uděláme pár zastávek, pokecáme, zablbneme a je hotovo. Žádná věda. Krom nachystání outfitů není třeba žádných příprav. Nic na tom není! A (především) pánové, vůbec to nebolí :)!